Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránky nebo eShop

LVÍČEK KLUB ČESKÉ REPUBLIKY

 

NOVINKY !!!!!!   Speciální výstava se koná při evropské výstavě 24.10.2014 v Brně 

 Odkaz na propozice zde CZ/EN : 

http://lvicek.wbs.cz/propozice_sv_2014.doc

http://lvicek.wbs.cz/proposition_lowchen_championship_night_show__24__1_.pdf

               

 

 

Vítáme Vás na stránkách Lvíček klubu České republiky.

Zajímavé články o Lvíčcích

 Není to tak dávno, co u nás byli lvíčci známi spíš z obrázků cizojazyčných atlasů psů. Ještě dnes se stává, že nás "znalci" psů poučují, že náš pudlík je špatně barevný a nemá pěknou srst. Jenže lvíček není pudl. Lvíček je bišon - tedy příbuzný spíše s maltézáčkem, boloňáčkem ,Cotenem de Tulear a Bichonem a poil frisé. Předchůdce moderních lvíčků můžeme vidět na uměleckých dílech význačných umělců - Cranacha, Goyi a Durera. Dokonce i na katedrále v Amiens leží u nohou sv. Firmina pes ne nepodobný lvíčkovi nebo prostě psu ve lvím střihu. Ostatně o psech podobných střihem lvu se zmiňují již staří Řekové a Římané.
Původní název plemene byl Maltézský lví pes a tento název změnil až Francouz Buffon na Bichon petit chien lion (malý lví bišonek) a Francouzi se od té doby považují za zemi původu. Konečný a dnes oficiálně používaný název je Petit chien lion (malý lví pes). Česká forma lvíček vznikla z německého Lowchen.
Lvíček měl pohnutou historii. Podle legend se prý účastnil i křižáckých výprav, ale jeho nezaměnitelná úloha je úloha být společníkem člověka. Tuto úlohu plnil u aristokratických dam dlouhá léta. "Doba temna" pro lvíčky nastala až v našem století, kdy byl téměř vyhuben. Za 2. světové války se psů z jediné chovatelské stanice ujala madame Bennertová, poté co byli doslova vyhozeni na ulici. Podařil se jí heroický výkon a vykřesala poslední jiskřičky naděje na obnovu plemene. V 60. letech byli lvíčci uváděni jako nejvzácnější plemeno v Guinessově knize rekordů. Naštěstí se situace změnila a lvíček je dnes vzácným, ale ne vymřením ohroženým plemenem.
A jaký lvíček vlastně je? Je veselý, odolný, přítulný a hravý pes. Je velmi přizpůsobivý - ochotně pochoduje dlouhé kilometry na procházkách, ale stejně tak je spokojen s proběhnutím na zahradě. Při rozumné výchově je bezvadně ovladatelný a i přes svůj temperament poslušný. Lvíčci jsou velmi pohyblivý, mrštní a perfektně skáčou. Rádi si hrají - ať už s ostatními psy nebo s páníčkem. Lvíčkům nevadí cestování nebo život na sídlištích, nutně však potřebují lásku pána, bez ní se stávají uzavřenými.
Péče o lvíčka není nijak zvlášť náročná. Jako všechna dlouhosrstá plemena je třeba je pravidelně česat (alespoň 3x týdně). Tradice úpravy předepisuje stříhat lvíčka "do půl těla", ale i to se dá zvládnout a naučit.
Co se týká krmení lvíček nepotřebuje velké množství potravy, ale o to více je nutné dbát na její kvalitu - tj. buď krmit kvalitními granulemi nebo vařeným masem s přílohou a vitamíny. Pro krásnou a dlouhou srst je dobré podávat speciální přípravky podporující její růst a kvalitu.
V roce 1993 vznikl Lvíček klub ČR, kde se soustředili chovatelé a příznivci plemene.
Napsala Gabriela Bártová, duben 1995
Lvíček je bezpochyby velmi staré plemeno. Patří k poměrně rozsáhlé skupině bišonků - a je tedy příbuzný s maltézským psíkem, boloňským psíkem, Cotonem de Tulear(bavlníkovým psem z Madagaskaru), Bichonema poil frisé a vzdáleně i pudlem. Lvíček je však jediný u koho jsou povoleny všechny barvy a barevné kombinace. Zvláštností je, že barva štěňat jen málokdy odpovídá konečnému zbarvení dospělého jedince, takže uvádění barvy do PP je věc značně ošidná.
První zmínka o lvíčcích nebo lépe řečeno o malém psíku se "lvím střihem" pochází již od starých Řeků a Římanů. Další stopy můžeme sledovat v uměleckých dílech po celé Evropě - od nástěnných koberců z Lyonu, reliéfů v Amienské katedrále, přes práce řezbářů z Německa až po obrazy velikánů malířství - Cranacha, Goyi a Durera.
O lvíčcích koluje též mnoho pověstí, které jim připisují jak účast na křižáckých výpravách, tak an funkci"ohřívacích lahví" v posteli středověkých dam. Naproti tomu lvíčci nikdy nebyli vodními psy, jak se často uvádí. Z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že vodu ale milují - a to v jakékoliv formě - od koupání v hluboké vodě, po blažené "lítání" v řídkém bahně.
Název plemene vznikl v zemi původu Francii. Původní název Maltézský lví pes změnil v 17. století francouzský přírodovědec Buffon na Bichon petit chien lion (malý lví bišonek).
Podle standardu FCI z roku 1961 je oficiální název Petit chien lion (malý lví pes) a od něj byl jen krůček k německé zestručněné formě Lowchen a českému LVÍČEK.
Lvíček byl a je společenským plemenem. Na výsluní slávy se hřál na aristokratických dvorech po dlouhou dobu - od středověku až po nástup novověku. Společně s úpadkem aristokracie upadla i popularita lvíčka. A tak byl na počátku našeho století téměř vyhuben. Během 2. světové války byli lvíčci z jediné chovatelské stanice v Bruselu doslova vyhozeni na ulici - majitel byl totiž Žid. Těchto psíků se ujala madame Bennertová a té se podařilo plemeno vzkřísit z mrtvých. Ještě v roce 1960 byli uváděni v Guinessově knize rekordů jako nejvzácnější plemeno světa. Díkybohu již delší dobu mají toto prvenství jiná plemena a lvíček patří ke vzácným, ale ne vymírajícím plemenům. Paradoxem je, že v této době vlastnila paní Irena Šedivá z Písku 3 lvíčky - 1 psa a 2 feny. Bohužel se ukázalo, že je psík neplodný, a tak jsme zůstali bez štěňátek. Majitelce totiž nebylo dovoleno jet krýt do zahraničí. Na novou šanci jsme museli čekat až do roku 1989.
V dnešní době - i přes nástup bojových plemen - si lvíček nachází své příznivce. Vždyť je to ideální pes do města - malý, ale odolný a přizpůsobivý. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že hravě zvládá dlouhé procházky i běh u kola. Stejně tak dobře se přizpůsobí majiteli, který nechce nebo nemůže ven chodit - tehdy mu stačí vycházka na dvorek nebo zahrádku. Přes svůj temperament jsou jen při trochu správné výchově bezvadně ovladatelní. Se svým psíkem jsem již několikrát vyzkoušela agility ( vždy na mezinárodní výstavě) a i odborníci byli překvapeni jeho hbitostí, precizností a odvahou. Perfektně skáčou a jejich pohyb připomíná v mnohém spíše kočku než psa. Nebojí se výšek a velmi bezpečně se v nich pohybují. Můj pes např. spí na opěradle křesla a stejně tak se i prochází po okrajích křesel i gauče.
Lvíčkům nevadí život na sídlištích, cestování autem ani čekání na páníčka než přijde z práce. Co ale potřebují je láska páníčka - nemilovaný lvíček se stáhne do sebe a může se stát i zlým. Lvíček si velmi rád hraje, ať se smečkou nebou s člověkem. Navzdory malému vzrůstu není lvíček přešlechtěným psíkem, ale vytrvalým a odolným společníkem. Bežně se dožívají požehnaného psího věku 12-16 let.
Co se týče péče o lvíčka, není zase tak náročná, jak se může zdát. Lvíček se střihá, což se lze při troše šikovnosti naučit. Je třeba ho alespoň 3x týdně důkladně pročesat, aby se předešlo zplstnatění srsti a přimlouvala bych se za používání kvalitní kosmetiky pro psy.
Co se týče potravy - při poměrně malém množství můžeme lvíčkovi dopřát opravdu kvalitní krmivo - jak granule, tak i vařené maso s přílohami a vitamíny.
Doufám, že lvíček bude patřit ke "psům budoucnosti" a že již nikdy nebude hrozit vymření těmto zástupcům králů zvířat v psí říší.
 
TOPlist
Návštěvnost:   |  Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek